Propolis

Propolis je pryskyřičná látka příjemné aromatické vůně. Je produktem stavební činnosti včelymedonosné ve včelstvu. Nabývá různých barevných odstínů od zelenožluté až k temně hnědé podle stáří a původu.

Surovinu k tvorbě propolisu sbírají včely na rostlinách produkujících pryskyřičné látky. Při zpracování mísí nasbíranou hmotu s výměšky hlavových žláz. Včely propolis využívají jako stavební a ochranný materiál. Propolisem vystýlají a vyztužují buňky plástů, zatmelují trhliny a otvory ve stěnách úlu, tmelením upravují velikost česna. Těla usmrcených vetřelců větších rozměru jako myš nebo rejsek  nejsou včely schopny z úlu odstranit. Proto je pokryjí silnou vrstvou propolisu a takto zabrání jejich rozkladu. Všechny vnitřní stěny úlu resp. dutiny obývané včelami jsou potaženy souvislou tenkou vrstvou propolisu. Při vyšší teplotě se z takového nátěru uvolňují těkavé látky, které prosycují atmosféru úlu a působí antibakteriálně.

Vlastnosti a složení

Fyzikální vlastnosti Za chladu je propolis tvrdý a křehký. Při úlové teplotě (25 až 35 °C) se stává měkkým a tvárným. Je těžší než voda. Bod tání je proměnlivý v závislosti na rostlinném původu a pohybuje se v rozmezí 70 °C až 100 °C; avšak vždy vyšší než bod tání vosku. Ve vodě špatně rozpustný, částečně v éteru a chloroformu, silně rozpustný v etylalkoholu a glycerinu.

Chemické složení Z chemického hlediska jde co do podílu jednotlivých složek o velmi proměnlivou směs pryskyřičných látek (asi 50 %), včelího vosku (asi 30 %), balzámů a éterických olejů (do 10 %). Vitaminy skupiny B se vyskytují v množství kolem 1 ppm. Zbarvení propolisu je ovlivněno přítomností stopových prvků reagujících s flavonoidními barvivy na šedočerné nebo zelenočerné látky.

Biologická aktivita Propolis má bakteriostatické účinky např. na Bacillus subtilis, salmonely, stafylokoky a jiné. Působí negativně na růst různých druhů hub a kvasinek. Uvedené účinky se připisují především přítomnosti flavonoidů a z menší části přítomným derivátům organických kyselin.

Farmakologické využití Antimikrobiální vlastnosti jsou zužitkování formou mastí nebo roztoků. Většímu uplatnění v oficiální farmakologii brání obtížná standardizace způsobená velkou proměnlivostí jeho složení. Jako povrchové anestetikum se uplatňuje ve stomatologii, v kožním lékařství se propolis osvědčil proti houbovým onemocněním. Každé použití propolisu vyžaduje lékařský dohled. U některých lidí je reálná možnost nepříjemných alergických reakcí. Tinktura zředěná vodou v poměru 1 : 2 je vhodná jako ústní voda. (použitá sklenice je však pro jiné účely znehodnocená)

Příprava tinktury a masti

Tinktura – 1 objemový díl propolisu rozmícháme ve 2 objemových dílech 96% ethanolu.(čistý lékařský líh )Ve vhodné nádobě s uzávěrem při pokojové teplotě a za občasného míchání macerujeme několik dní. Hrubé nečistoty ze získané suspenze odfiltrujeme přes několik gáz. Filtrací přes filtrační papír odstraníme zbytek kalu. Získaná tinktura je masycený roztok propolisu. Podle potřeby ředíme etylalkoholem, glycerinem nebo vodou. Poznámka: rozpouštění v etylalkoholu o nižších koncentracích (60 % – 80 %) uvolňuje ze suroviny další látky rozpustné pouze ve vodě.

Mast – tinkturu smícháme s vepřovým sádlem, opatrně zahřejeme na 50 °C a mícháme do odpaření etylalkoholu. Tinkturu možno takto vpravit také do masťového základu zakoupeného v lékárně. Mast se používá jako desinfekční prostředek.

Je nutné upozornit na možné alergické rakce. Proto si před prvním použitím přípravku s příměsí propolisu vyzkoušejte na malém kousku kůže reakci vašeho organismu (zarudnutí kůže, dušnost apod.)V takovém případě je určitě dobře poradit se se svým lékařem o možnosti aplikace přípravku s příměsí propolisu.

KB a od.liter.

©1999-2017 Správce internetových stránek Bartoň Lukáš