Med jako lék

Lidé po staletí používali a stále používají med na slazení pokrmů. Vedle toho získal už ve starověku své místo i v lékařství. Tak ho nacházíme v téměř všech raných kulturách jako léčebný prostředek – především péčí o zevní rány. Kromě toho sehrával svoji roli i jako přísada v různých léčivech k vnitřnímu užívání, přičemž měl často za úkol zlepšit sekundární vlastnosti léku, jako je chuť a konzistence. Některé z tehdy proklamovaných léčebných účinků vyjadřovaly ovšem spíš zbožná přání, které by v dnešní době sotva koho přesvědčily. Naproti  tomu v novější historii se užívání medu v lékařství dostává hlubšího vědeckého zkoumání. Oblasti jeho možného využití je opravdu mnoho.

Ošetřování ran

I dnes se med používá při ošetřování poranění. Tady se dokonce různé studie postaraly i o určitý rozruch, když zdokumentovaly, že pomocí medu lze dostat pod kontrolu i takové případy, kdy dokonce zárodky nemoci byly rezistentní na antibiotika: med vyléčil rány, u nichž konvenční medicína selhala. Terapie medem zvláště u infikovaných ran či spálenin dala často na frak všem obvyklým postupům. Když se med zmiňuje v souvislosti s ošetřováním poranění, ozývají se i připomínky, že dříve byl využíván i obyčejný cukr. Jedna holandská studie došla k závěru, že v případě medu spolupůsobí hned několik účinných mechanizmů

osmotický efekt – na základě vysokého obsahu cukru odebírá med bakteriím vodu a choroboplodné zárodky hynou nebo se přinejmenším nemohou množit. Tento efekt patří asi k nejdůležitějším a u všech typů medu je totožný. V tomto smyslu je na ošetřování ran vhodný jakýkoliv med a lze tak vysvětlit i účinek medu při ošetřování infikované rány.

peroxid vodíku – je součást medu. Jestliže med v ráně působením osmotického efektu zřídne, vytvoří enzym glukoseoxydase ještě více peroxidu, který pak působí proti téměř všem druhům bakterií.

methylglyoxal – se váže na dědičnou výbavu bakterií a narušuje tak jejich látkovou výměnu

defenziny – (obranné látky) produkuje včela medonosná jako obranu proti bakteriím a virům. Tyto peptidy existují i v medu a dokáží destabilizovat membránu bakterií a narušovat syntézu bílkovin.

Uvedený souhrn ukazuje, že med mnoha různými způsoby brání bakteriím v rozmnožování. Z tohoto důvodu je pro ošetřování ran také vhodnější než cukr, který působí pouze osmotickým efektem. Obecně se med pro lékařské použití a obyčejný med ke konzumaci liší tím, že ten medicínský je ozářený, aby byly usmrceny ev. spory clostridií.

Kašel

V lidové medicíně se traduje odjakživa, že med pomáhá proti nachlazení. Mezitím to potvrdily i dvě studie, které došly k závěr, že med ve srovnání s lékem tišícím kašel je výrazně účinnější.

Zánět trávicího traktu

Je možné, že medem se budou ošetřovat i vnitřní rány. Bylo prokázáno, že med dokázal uchránit žaludek od škodlivých látek, které napadly žaludeční stěnu. Zde se míní některé konkrétní léky či alkohol. Med je ale také sto zastavit působení některých bakterií. Mohl by proto v budoucnu být použit při léčení žaludečních vředů. Med by mohl sehrát roli i při léčení zánětu tlustého střeva. Přitom se tento včelí produkt ukázal být rovnocenný kortizonovým preparátům.

Kožní onemocnění

Směs medu, olivového oleje a včelího vosku se testovala na lidech s různými kožními problémy, Byly to např. neurodermatitidy, lupénka či kožní houbové infekce. Medová terapie byla úspěšná a snesla srovnání s léčením pomocí kortikoidů.

Cukrovka a cholesterol

Už v padesátých letech poukazovaly výzkumy na to, že med způsobuje nižší nárůst hladiny krevního cukru než obyčejný cukr. Novější výzkumy však ukazují, že tuto vlastnost mají jen některé druhy medu Možná to způsobuje jedna ze složek medu tzv. isomaltulósa. I přes tyto posudky zatím med nemá doceněný význam při léčbě cukrovky. Totéž platí i ve vztahu k vysokým hodnotám cholesterolu.

Závěr

Když to shrneme, ukazuje se, že med může být velkým pomocníkem při hojení ran. Proto další použití medu by mělo být důkladně kriticky zhodnoceno, neboť důkazní situace v současné době není ještě dostatečná. V mnoha případech jsou k dispozici kvalitní metody léčení ze sféry klasické medicíny, přičemž med by se měl brát jako alternativa jen v určitých vymezených případech. Tak by mohli např. pacienti se zánětem žaludku a trávicího traktu v určitých případech zkoušet zapojit med do stravovacích zvyklostí a tím vlastně doplnit léčebné postupy konvenční medicíny.

Převzato z OVP

©1999-2017 Správce internetových stránek Bartoň Lukáš