Melecitóza v otázkách a odpovědích.

V současné době trápí mnoho včelařů naši ZO a nejenom jich,jeden veliký problém, který se nazývá MELECITÓZA. Po tradičním podletním slíděním ani vidu ani slechu, z plástů místo toho stříká čerstvě donesená sladina a úly den ode dne tloustnou. Důvod k radosti to ale rozhodně není, bělavé zabarvení medovice v otevřených buňkách nevěstí nic dobrého. Plásty jsou zanesené cementovým medem od shora až dolů.

Odkud se bere melecitózní med?

Melecitózní med je tvořen z medovice, která obsahuje velké množství melecitózy. Melecitóza je trisacharid skládající se ze dvou molekul glukózy a jedné molekuly fruktózy. Traduje se, že medovice bohatá na tento cukr pochází hlavně od producentů na modřínech (typicky medovnice černoskvrnná), ale může se vyskytovat i na jiných stromech, často např. na smrku. Zde je typickým producentem například medovnice ojíněná či medovnice velká. Původ melecitózy na modřínech ostatně naznačuje i její název, který vznikl složením francouzského “mélèze” (modřín) a “mellitose” (synonymum k raffinose), což je jiný, ale podobný sacharid. Melecitóza se v určitém množství vyskytuje v každém medu. V květovém medu je její podíl stopový (0,1%), v medovicovém je to velmi individuální. Pokud množství přesáhne 20%, med již rychle krystalizuje. Podíl může však dosáhnout i 40%.

Proč mšice tvoří melecitózu?

Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. (1) Je možné, že tvorbou melecitózy mšice snižují osmotickou aktivitu medovice, neboť vysoká koncentrace jednoduchých cukrů může producentům způsobit osmotický šok v důsledku vysokých ztrát vody. (2) Při aktivním spojení molekul glukózy a sacharózy se uvolňuje voda. Může se tedy jednat o aktivní způsob získávání vody. (3) Zvažována je i symbiotická hypotéza ve vztahu producentů medovice a hostitelské rostliny. Melecitóza slouží jako živina pro nitrogenní bakterie, které vážou vzdušný dusík do formy vhodné pro rostliny (tj. dusičnany).

Jak rozpoznám melecitózní med?

Melecitóza se neobjevuje každoročně, její výskyt je závislý i na počasí. V některých, (především lesních) oblastech, je ale častější. Snůška typicky vrcholí v podletí v červenci a v srpnu, někdy dokonce až v září. Tou dobou už míváme všechen med vytočený a včely jsou zakrmené na zimu. Přesto se vyplatí zpozornět, pokud se tento typ snůšky objeví. Donesená sladina v plástech velmi rychle krystalizuje. Vzápětí po zanesení do úlu se objevuje bělavé zabarvení – známka počínající krystalizace. V řádu několika málo dnů med ztuhne do pevných krystalů. Stupeň krystalizace snadno ověříme přímo na včelnici pomocí stébla nebo párátka. Zásoby jsou prakticky nevytočitelné (odtud také označení „cementový med“). Při vyšších otáčkách v medometu místy vylétají celé „špunty“ nebo se plásty potrhají.

Je melecitózní med vhodný k zimování? Odpověď je jednoduchá: nikoliv. Pokud melecitóza zůstala v medu během jeho vytváření, včely si s ní neporadí ani později. Enzym invertáza je schopný molekuly melecitózy štěpit, ale tento proces není v medu dostatečně efektivní, neboť vysoká koncentrace glukózy tuto reakci brzdí. Navíc výsledkem štěpení může být disacharid turanóza, který je podobný sacharóze, ale je nestravitelný. Rostoucí koncentrace turanózy proto štěpení zastavuje. Obecným důvodem zhoršeného zpracování krystalizovaného medu je vysoká spotřeba vody, která je v zimě obtížně dostupná. Včelstvo tak paradoxně na zásobách hladoví. Při trávení trisacharidu navíc dochází k větší produkci výkalů, neboť nestrávené vyšší cukry (melecitóza a turanóza) zatěžují výkalový váček. Neúměrné zanášení výkalového váčku může vést ke kálení v úle, šíření patogenů a následně až k úhynu včelstva v zimním období. Přežití včelstva na melecitózním medu velmi závisí na jeho množství v úle, stupni krystalizace a místu uložení. Pokud včelstvo začne spotřebovávat zásoby s melecitózou až po proletu, pravděpodobnost jeho úspěšného vyzimování se zvyšuje. Za nebezpečné jsou naopak považovány zásoby s cementovým medem v blízkosti sediska zimního chomáče.

Jak mám v případě melecitózní snůšky postupovat?

Odborníci i zkušení včelaři doporučují zásoby s vysokým obsahem melecitózy z úlu odstranit a nahradit je krmivem vhodným pro včely (sirupem ze sacharózy, inverty, květovým medem…). Není přitom kam spěchat. Plásty odstraňujeme až po skončení snůšky, když máme jistotu, že včely nenanosí medovici znovu. Proces je o něco jednodušší, máme-li k dispozici souše. V takovém případě odstraníme ze včelstva všechny zásobní plásty (vyjma plástů krycích) obsahující více než 1/3 cementového medu a nahradíme je soušemi. Pokud jsou melecitózním medem zaneseny plodové plásty, ponecháme je v plodišti, ale proložíme je soušemi. Celý princip je založený na tom, aby byl případný melecitózní med tam, kde jej včely spotřebují buď nejdříve, nebo až na jaře po proletu. Dle praktických zkušeností včelařů lze postupovat i tvrdším způsobem. Odebrané plásty lze nahradit mezistěnami – samozřejmě jen za předpokladu, že je včely stihnou vystavět. Po takovém zákroku je třeba včelstvo vydatně dokrmit. Při vložení souší min. 10 kg, při vkládání mezistěn klidně dvojnásobkem. Další možností je nechat včelám zásoby přepracovat. Nad plodiště v takovém případě umístíme nástavek souší či souše a několik mezistěn (budoucí medník). Prázdný nástavek nadsadíme dalším s plásty s cementovým medem. Ty dopředu odvíčkujeme a pokropíme vodou. Působením včelích enzymů se med opět stane tekutým. Tekutou frakci včely nanosí do připraveného medníku, zbylé krystalky vynosí. Takto přepracovaný med již nekrystalizuje.

Do třetice můžeme plásty vytočit a vrátit je včelstvu vyčištěné.

Co s plásty s cementovým medem? Rozdupání a zašlapání vztekem ponechejme jako poslední možnost. Máme-li vhodné skladovací prostory, můžeme plásty uskladnit přes zimu a zužitkovat je napřesrok. Zjara je lze například podstavit jako nejnižší nástavek. V případě, že potřebujeme souše, lze s trochou trpělivosti zásoby vytočit. Větší zpracovatelé a kutilové možná zvládnou plásty zahřát na teplotu přes 40°C, kdy i cementový med ztekutí. Ostatním je doporučováno melecitózní med odmočit. Plásty je třeba nejprve odvíčkovat a pokropit, aby se voda dostala do všech buněk. Poté se dva až tři dny máčí a následně vytáčí. Vytočenou tekutinu se nedoporučuje dále využívat na krmení včel ani na výrobu kvašených nápojů.

V oblastech, kde se melecitóza vyskytuje často, nechávají včelaři včelstvům při medovicové snůšce zastavět nízký nástavek divočinou. Plásty pak vyřežou a vytaví při teplotě 70-75°C. Vosk zpracují tradičním způsobem. Získaný med má ovšem zhoršenou kvalitu a využívá se pro výrobu medoviny nebo v pekařství.

zdroj:Štěpánka DlouháJiří Matl, Michal Kabát ,Vikipedie a KB

 

©1999-2017 Správce internetových stránek Bartoň Lukáš